Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Delegáti hnusu a negativizmu sú späť s novým albumom, nazvaným výstižne „Abandon All Life“. Nahrávalo sa tradične v God City u Kurta Balloua, takže doska znie skvelo. Ale nie je všetko len Kurtova zásluha. Keďže do kapely medzičasom pribudol nový člen, gitarista Saba, hrá ešte traskavejšiu nálož ako na predchádzajúcom albume „Unsilent Death“.
Aj keď u kapiel tohto razenia je očakávanie hudobného progresu len zbožným prianím, NAILS sa vyvíjajú a na ich novinke je to cítiť. Okrem toho, že samotný zvuk nahrávky je tentokrát hutnejší, chlapci sa vďaka druhej gitare môžu vypraviť aj na územia doposiaľ neprebádané. Ak sa NAILS na „Unsilent Death“ vyrovnávali sa so svojimi vzormi, na aktuálnom albume sa z nich stáva kompletná kapela s vlastným výrazom.
NAILS svoj nadzvukový crust/grindcore začali hustiť staromilským a poriadne špinavým death metalom. Všimli si, že rýchle pasáže omnoho viac vyniknú, ak ich skĺbia s nápaditými kolísavými hardcorovými medzihrami. Kapela sa vo väčšej miere sústreďuje na prepracovanosť a nápaditosť riffov, takže teraz znejú o poznanie „technickejšie“ ako na predchádzajúcej doske, čoho dôkazom sú najmä pomalé intermezzá („Wide Open Wound“), plné disonantného feedbacku a mohutných stench-corových a crustových riffov.
Vokalista Tod posadil svoj spev o hodný kus vyššie, ako sme boli zvyknutí. Jeho prednes je tentokrát omnoho „štipľavejší“. Vyšinutý cirkus menom NAILS ženie vpred s ešte väčšou vervou ako v minulosti
Tešte sa na neľudské metalické d-beat-výpady, na primitívne nehumánne bleskové zabíjačky hraničiace s power violence („Tyrant“ a „Absolute Control“), na old-school-grindové prejavy zvrátenej lásky („God´s Cold Hands“ a „Abandon All Life“) alebo na prudké agresívne búšenie päsťou priamo do tváre („Cry Wolf“). NAILS sú hlavne o hrubej sile. Hudba im slúži ako sito, skrz ktoré filtrujú nechuť a frustráciu. Nenávisť ku všetkému a ku všetkým.
Ak si užívate kapely, ktoré kombinujú „starý crustový“ metal s „novým nátlakovým“ hardcorom, sludgom a grindom, lepší album ako „Abandon All Life“ momentálne nezoženiete. Aj napriek krátkej minutáži ide o vysoko návykovú a trvácnu záležitosť. NAILS sú v roku 2013 veľkým „fuck you“ všetkým trendovým kvázidrsňákom, ktorí sú nebezpeční asi ako svorka šteniatok mopslíka.
1. In Exodus
2. Tyrant
3. Absolute Control
4. God´s Cold Hands
5. Wide Open Wound
6. Abandon All Life
7. No Surrender
8. Pariah
9. Cry Wolf
10. Suum Cuique
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.